Archiv aktualit

Lyžařský výcvikový kurz  (14. - 19. 1. 2013)

Lyžařský výcvikový kurz letos poprvé navazoval v sedmých třídách na paralelní "lyžáček"   pro  2. třídy prvního stupně. Tedy absolventi malého lyžařského kurzu úročili dovednosti na tradičním Lyžařském a snowboardovém kurzu pořádaném Základní školou Vizovice. Chtěli jsme něco vyjímečného. Jistotu sněhu a tedy vysokou nadmořskou výšku, chatu přímo na svahu a TOP středisko s cenovým benefitem pro SKIPASS na výcvikový kurz. Na Martinské hole na Slovensko odcestovalo 72 účastníků kurzu. Byli jsme spokojeni ve všech směrech. Na podobné hory se některé děti už nemusejí nikdy dostat. Možná ne všechny děti pěstují sport, ale ve Vizovicích všechny děti lyžují.

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                           Mgr. Martin Žáček

 

FOTO:  http://zsvizovice.rajce.net/Zakladni_skola_Vizovice_2013_01_15-18_LVK_7_rocnik

 

Rozhodnutí o přijetí do prvních tříd

 

 Zápis do 1. třídy 2013

Jaro, léto, podzim, zima, škola prý  tu není  príma,

zima, podzim, léto , jaro, tak  to se vám jenom zdálo.

V pátek 18. ledna 2013 si všemi  ročními obdobími v prostorách dolní budovy vizovické školy prošlo téměř osm desítek  dětí , které se dostavily k zápisu do první třídy. Děti předvedly dovednosti i znalosti přiměřené svému věku, ale hlavně se ukázalo, že se do školy všechny  velice těší.  A z toho mají radost  i paní učitelky…..

                                                                                                                                     J. Macková

foto zde

 

Prosinec ve znamení obdarovávání

Vánoce nastaly na ZŠ Vizovice už na začátku prosince.

Žáci horní budovy dostali od Nadačního fondu Pastelka tři odpočinkové koutky – o fotbalové míče, květinky i ostrůvky je o přestávkách doslova „boj“. Také rohová lavice z poctivého dřeva, vyrobená p. T. Geržičákem v 2. patře před pracovnou fyziky, je neustále obsazená. A ve čtvrtém koutku u ping-pongového stolu je živo každou přestávku.

V pátek 14. 12. navštívili žáci 6. a 7. ročníku Městské divadlo ve Zlíně a velmi dobře se bavili u divadelní hry W. Shakespeara „Sen noci svatojánské“. Výborné výkony herců přerušovaly salvy smíchu a žáci herce ocenili velkým potleskem. Na žáky 8. a 9. ročníku čeká divadelní představení 10. ledna. Uvidí muzikál „Starci na chmelu“, nejstarší český filmový muzikál, tentokrát v divadelní podobě ochotnického spolku Hvozdná.

V pondělí 17. 12. navštívili žáci 5. – 9. ročníku v KD Vizovice besedu „ Afrika – jiný svět“ – dvouhodinové velmi zajímavé vyprávění manželů – cestovatelů Špilarových bylo doplněno spoustou fotografií, které pořídili na svých cestách po jižní Africe.

Poslední týden před vánočními prázdninami byli odměněni všichni žáci, kteří se na začátku října podíleli na sběru starého papíru.

V úterý 18. 12. zhlédli v Golden Apple Cinema ve Zlíně „sběrači“ 2. stupně nejnovější filmový hit „Hobit: Neočekávaná cesta“. Z reakce dětí jsme poznali, že byly z odměny nadšené. Škoda, že tak pěkný zážitek byl zastíněn „chlívkem“, který po sobě naši žáci v kině zanechali. Příjemná atmosféra panovala i ve Vizovicích, celé dopoledne rozdávaly radost svými koledami na Masarykově náměstí děti 1. stupně i mateřské školy.

Na  „sběrače“ 1. stupně čekal ve čtvrtek 20. 12. v sále školy „bublinový klaun“ se svou Bubbleshow. Předvedl dětem, co všechno se dá vykouzlit z mýdlových bublin. A když některé z dětí uzavřel do bublin, nebralo nadšení konce a děti málem zbořily jeviště. 

další foto zde: http://zsvizovice.rajce.net/Bublinar_2012_12_20

V tento samý den zavítala mezi žáky 6. ročníku paní Eva Eliášová, rodačka z Ubla, bývalá žákyně naší školy a současná spisovatelka místních pohádek a pověstí. V rámci hodin českého jazyka pro ně připravila pěkné předvánoční vyprávění.

Prosinec byl na naší škole na nevšední zážitky vskutku bohatý a všichni se těšíme, že bude završen těmi nejkrásnějšími svátky v roce – Vánocemi.

Hodně zdraví, vzájemné úcty a porozumění.  

              

 Předvánoční Vídeň

      Předvánoční čas je snad pro každého ve znamení shonu, úklidu a vybírání dárků pro své blízké. Někteří naši němčináři měli možnost zažít pravou vánoční atmosféru už 4. prosince. Díky nabídce paní akad. mal. Zigalové jsme se připojili ke Střední škole oděvní a služeb Vizovice, která zorganizovala zájezd do předvánoční Vídně. Samozřejmě, že nechyběla prohlídka historického centra a zajímavých staveb jako Hundertwasserhaus nebo katedrála sv. Štěpána. To nejlepší, na co se všichni od rána nejvíc těšili, přišlo na program až v pozdním odpoledni. Návštěva vánočních trhů před budovou radnice.

     Nádherně vyzdobené tržiště, spousta dobrot a vánočních ozdob. Horký punč (i dětský) přišel v sychravém počasí mnohým vhod. Je pravdou, že jsme si toho ve Vídni moc nenakoupili, ale atmosféra nádherně vyzdobeného města nás všechny vánočně naladila.

                                                                                                               Mgr. Lenka Bambuchová

 

Plavu si ani nevím jak, neznám prsa, neznám znak……

Tuto písničku děti 3. tříd naší školy mohou klidně zapomenout. Už od listopadu 2012 pokračují ve  výuce plavání v Městské plovárně v Luhačovicích. Pod dohledem učitelů Plavecké školy Uherské Hradiště se zdokonalují v potápění, splývání, správném dýchání i technice jednotlivých plaveckých stylů.

Využívají k tomu 25 m dlouhý bazén se čtyřmi dráhami, zážitkový bazén se skákacím zálivem, chrliči, masážními tryskami a lehátky. V závěru kurzu se také mohou těšit na opravdovou divokou řeku.

A kdo nevěří, může se přijet podívat  na den otevřených dveří… Termín bude s předstihem zveřejněn.

                                                                                                                                       J. Macková

foto zde

Čert o svatém Mikuláši, hodné děti marně straší.

Ani letos 5. prosince Mikuláš, čerti a anděl budovu školy na Masarykově náměstí neobešli.   Ve všech třídách měly děti připraveny básničky, písničky, někde se i tancovalo a tak nadílka byla veliká.

Čerti však také nezaháleli. Pekelná kniha vydala svá svědectví a Mikuláš je měl co držet, aby některého zlobíka nestrčili do pytle a případně nevyplatili. Nakonec pytle zůstaly prázdné, ale polepšit by se mnozí určitě měli.  Vždyť čert nikdy nespí… 

                                                                                                                                          J. Macková

foto zde

Olympionička Šárka Kašpárková na základní škole

Robert Změlík a Roman Šebrle, olympijští vítězové v desetiboji, se rozhodli připravit pro žáky základních škol atraktivní pohybový program s názvem Odznak Všestrannosti Olympijských Vítězů – OVOV. Hlavním cílem je přispět ke zvýšení osobní aktivity dětí sportovat. Motivací jsou i odznaky, které žáci mohou při plnění desetiboje získat. Jako patroni projektu OVOV působí medailisté a účastníci olympijských her, mistrovství světa a mistrovství Evropy. Na podporu tohoto programu, který jsme odstartovali i ve Vizovicích, do naší školy zavítala jedna z nejúspěšnějších atletek ČR, mistryně světa a třetí z OH v Aténách, Šárka Kašpárková. Úterý, 23. 10. 2012, se neslo ve znamení sportu. Ve dvou po sobě následujících besedách  pro žáky čtvrtých až devátých ročníků  Šárka obeznámila děti s dvanácti  sportovními disciplínami OVOV ( sprint 60m, skok daleký, medicinbal, shyby, plavání, švihadlo, trojskok, kliky, leh-sedy, hod míčkem, běh 1000m, dribling), zdůraznila význam sportu pro zdravý a plnohodnotný život, přiblížila svoji úspěšnou sportovní kariéru. K nejúžasnějším zážitkům určitě patří možnost změřit svoje síly s naším hostem v přeskoku přes švihadlo a v neposlední řadě na vlastní oči vidět a potěžkat si medaile z největších světových soutěží – olympijských her i mistrovství světa.

Beseda se Šárkou Kašpárkovou měla úspěch a já jenom doufám, že žáci si kromě podepsaných fotografií odnesli i něco cennějšího – motivaci a chuť nejen plnit odznak OVOV, ale i sportovat.

                                                                                                                          Mgr. Adriana Hálová

(fotografie viz. Sport ve škole - Atletika)

 

Halloweenský večer  žáků  6.B

Halloween se slaví 31. října a svůj původ má v Evropě, v anglosaských zemích. Teprve odtamtud se v 19. století dostal do Ameriky. Dnes k nám proniká v podobě, která snad neruší poklidné Dušičky. Umožňuje hlavně dětem užít si trochu strašidelné atmosféry…se žáky 6. B jsme využili volné podzimní prázdninové dny a sešli se večer 24. 10. ve škole. „Strašidelnou atmosféru“ jsme vytvořili v sále školy, zapálili jsme vyřezanou dýni a lucerničky, na zavěšené plátno „nalétli“ netopýři.  Žáci si již v hodinách výtvarné výchovy vytvořili masky na obličej a hlavně slečny si připravily na večer zcela dokonalé „strašidelné“ převleky. V šeru sálu jsme potom až do nočních hodin hráli hry, stínové divadlo a zatleskali divadelnímu představení, které si připravily slečny Robkovy, Nela Malá a Bára Otáhalová. Poděkovat musíme panu Pšenčíkovi, který nás přišel do sálu vyfotit a fotky vznikly opravdu „strašidelné“…O půlnoci jsme už byli ale raději schovaní každý v bezpečí svého spacáku, přečetli si na dobrou noc pár černých historek a spokojeně všichni usnuli. Byl to hezky strašidelný večer a pokojná noc, takže jsme se mohli ve čtvrtek ráno spokojeně rozejít, užít si podzimní prázdniny…

Velké díky patří i maminkám- paní Malé a Robkové, které vytvořily „halloweenské“ dobroty a paní učitelce Geržičákové, která s námi celý večer i noc ve škole strávila.

Stanislava Mikulčíková, třídní učitelka 6. B

 

 foto zde

 

Adaptační pobyt žáků 6. tříd

 

Ve dnech 4.-5.října a 8.-9. října proběhly na rekreačním středisku Revika ve Vizovicích dva adaptační programy šestých tříd. Programu se zúčastnily třídy 6.C a 6.A. Vedoucí programu byli speciální pedagog Josef Pšenčík a metodik prevence Martin Žáček. Cílem programu bylo stmelení nových kolektivů, aby se žáci navzájem lépe poznali. Vznikly nové pozitivní vazby a přátelská atmosféra mezi novými spolužáky - atmosféra spolupráce.  Dvoudenní program vyplnily interakční hry, tvůrčí práce, diskuse a pohybové aktivity. 

  foto zde 

 

Exkurze na Klášťov

V pátek 12. 10. 2012 všichni žáci 6. tříd za doprovodu třídních učitelů vyrazili na dějepisnou exkurzi na Klášťov.  Autobusy nás přivezly až do Bratřejova, odkud je výstup na vrchol nejsnazší.

 Klášťov je nejvyšší kopec Vizovických vrchů (753 m.n.m.), ale je to také hora opředená pověstmi. V letech 2005-2006 zde bylo při archeologickém výzkumu vyzvednuto ze země přes 450 železných předmětů z období Velké Moravy. Kdysi zde bývalo kultovní místo, kam lidé v té době přinášeli oběti a dary slovanskému bohu bouře a ohně. Tento nález nemá obdobu v celé střední Evropě.

 Hradisko o rozloze 2.1 ha však zde vzniklo již v pravěku, v období  900-750 let př.n.l. Slované se zde objevili zhruba o 1300 let později.

 Kolem celého vrcholu vede naučná stezka mapující hlavně hradiště a archeologický výzkum na vrchu Klášťov, která je pojmenovaná podle Dr. Jiřího Kohoutka. Tento archeolog se nejvíce zasloužil o prozkoumání a zveřejnění nálezů na Klášťově.

 Nás v pátek provedl kolem nalezišť pan archeolog Chmela, který odborně a velmi poutavě o této významné lokalitě vyprávěl a odpovídal na otázky dětí. Žáci si po celou dobu výkladu dělali poznámky do připravených „testů“. Kromě naučných tabulí je na vrcholu vybudovaný i altán k odpočinku a připravené ohniště. Vše jsme využili, na ohništi si opekli špekáčky a zahřáli si prokřehlá těla. Na nejvyšší hoře Vizovických vrchů je totiž vždy tajemněji a hlavně chladněji než u nás ve městě…

 

                                                                    

  foto zde

 

Děkujeme!

Základní škola Vizovice uspořádala ve dnech 1. - 12. 10. 2012 sběr starého papíru. Nasbírali jsme neuvěřitelných 13 920 kg. Naše velké poděkování patří našim žákům, jejich rodičům i prarodičům, učitelům i široké veřejnosti. Velmi děkujeme také firmám, které nám přispěly svým sběrem - např. Albert, firmy Sýkora, Ellux, Al-ko.

Cíl, získat co nejvíce peněz na nové učebnice, jsme splnili.

                                                                                                                Mgr. Jiřina Kalendová
                                                                                                            předsedkyně NF Pastelka
 
 
120. výročí otevření školní budovy na Masarykově náměstí 
 

V sobotu 13. října 2012 od 9.00 do 12.00 hod. byli všichni občané Vizovic srdečně zváni k prohlídce prostor budovy školy na Masarykově náměstí. Naše stará škola slavila neuvěřitelných 120 let od svého otevření. Slavnostního zahájení se zúčastnila paní ministryně kultury Mgr. Alena Hanáková, pan starosta Vizovic Ing. Roman Persun i paní místostarostka Mgr. Zuzana Štalmachová. Také další vzácní hosté z řad bývalých zaměstnanců školy i široká veřejnost si mohli  zavzpomínat nad dobovými fotografiemi či historickými učebními pomůckami, prohlédnout si nové učebny i vybavení nebo shlédnout připravené projekce z historie i současnosti školy. Ve škole zazněla cimbálová muzika Vizovský Jurášek, zatančily děti Vizovjánku i zazpíval pěvecký sbor ZUŠ Vizovice.

Pro všechny bylo připraveno občerstvení a mnoho zábavných činností. A jaký dostala škola narozeninový dárek? Dort to nebyl, ale příslib nových oken do celé budovy…

Ať nám školičko dlouho sloužíš.                                                                             J. Macková

 

 

      foto zde

 

 

120. výročí trvání staré školy ve Vizovicích

( vzpomínky paní Jarmily Rychlíkové, bývalé učitelky ZŠ ve Vizovicích)

 

Stará dobrá škola. Chodili do ní mí rodiče, já i moje děti. Jak nevzpomenout, když jsem tam prožila půl století.

K zápisu mne vedli rodiče v roce 1944. Byla válka. Pro dospělé čas hrůzy a strachu. Pro mne šťastný den. Už budu školačka! K tomuto významnému okamžiku byly snad i nové šaty. Vím, že byly bleděmodré s kvítečky a na prsou s kanýrkovým sedlem. Snad se mi tato vzpomínka uhnízdila v paměti proto, že po zápisu před školou jsem se dozvěděla, že ještě zůstanu doma, nebo v klášteře ve školce. Cítila jsem velké zklamání, ba skoro až zradu. Nejdřív řeknou, že do školy půjdu, potom zase alou zpátky k sestřičkám.

První školní docházka byla stejně pochmurná a jaksi neurčitá. Ve škole byli nastěhovaní němečtí vojáci a pro nás žáky byla tím pádem nepřístupná.To však nebyl důvod, aby se nevyučovalo. Starší žáci chodili pro úkoly na různá místa, kde se dalo shromáždit více osob. Nejčastěji to byly hospody.

Ani nevím, kam chodily ostatní spolužačky, ale živě si vzpomínám na cestu Štěpkou ulicí přes dřevěný most kolem panské zahrady, kapličky pod kaštanem a kousek cesty k Těchlovám, k domu paní učitelky Novákové. Tam jsme svorně docházely s Evou Geržovou. Vždy nás už očekávaly stará paní Nováková, paní učitelka, její dcera a také její sestra. Celá tato společnost byla na nás připravena v krásném pokoji u velkého stolu s židlemi s převysokými opěradly a pro nás dvě byly na každém sedadle položeny účetní knihy, abychom dosáhly na desku stolu, která byla pokryta krásným ubrusem. Vyučování mohlo začít. A toto vyučování trvalo až do konce války.

Po válce už byla ale škola zase plná žáků. Všichni byli nadšeni z nově nabyté svobody a byli horliví se učit a vzdělávat. Tolik nového a zajímavého nás každý den čekalo a proto jsme do školy chodili s radostí a se srdcem na dlani.

V naší třídě s černou zemí byly staré dlouhé lavice s horní zelenou deskou, která byla plná vyrytých znaků, jmen a vzkazů po dřívějších žácích. V horní části této desky byly žlábky na pera s otvory pro skleněné kalamáře. V lavici jsme my děvčata seděla po čtyřech a dělila nás dřevěná opěradla. Kabáty jsme si věšely na věšáky připevněné na zadní stěně třídy.

Před lavicemi u okna stál velký učitelský stůl a hned za ním skříň plná různých pomůcek, sešitů, knih a jiných věcí, které pro nás byly v té době vzácné a rády jsme s nimi pracovaly.

Na stěně byly připevněny velké černé desky – tabule. V některých třídách nebyly tabule na zdi, ale stály na stupínku na třech „nohách“.

Blízko tabule bylo „štokrle“ s umyvadlem a džbánem na vodu. V každé třídě byl na zdi kříž a obraz státníka. Tehdy to byl Edvard Beneš. Všude na zdi visely obrazy, které doplňovaly výuku.

Teplo zajišťovala vysoká železná kamna, u kterých byly každé ráno, pokud se topilo, připraveny kbelíky uhlí nebo dřeva. Během vyučování se muselo přikládat, a když nebylo čím, pak ty zdatnější z nás chodily do sklepa a kbelíky doplňovaly.

Takto se topilo až do školního roku 1948 – 1949, kdy se vybudovalo ústřední topení.

Škola měla v té době velmi dobrou pověst a vycházející žáci měli dobrý start do dalšího studia.

Na měšťanskou školu sem docházelo hodně žáků z celého okolí. Z Prlova, Pozděchova, Bratřejova, Lhotska, Zádveřic, Rakové, Želechovic, Lípy, Slušovic, Lutoniny, Ubla i z Loučky.

Škola praskala doslova ve švech. Bylo v ní hned několik institucí a také společně několik ředitelů. Byly to národní škola,  měšťanská škola chlapecká a dívčí, a pomocná škola.

Všichni ředitelé se museli domluvit na společném uspořádání – problémů nebylo málo. Vyučovalo se prakticky od rána do večera, školy a třídy se v učebnách střídaly a byl také zaveden takz. feriální den, což znamenalo, že každá škola měla jeden den v týdnu volný.

Po dostavbě nové školy v roce 1950, které se tehdy říkalo „Hradčany“, se stařence škole na náměstí hodně ulevilo. Uvolněné prostory byly ale brzy zaplněny a nastoupil i nový školník, pan Pavel Matějka.

S novým režimem se změnily i názvy škol. Z národní školy se stal I. stupeň, z měšťanky II. stupeň – ale ještě dlouho se používaly staré názvy.

1. – 5. třídy zůstaly na staré škole a 6. – 9. třídy se stěhovaly do nové budovy.

Na staré škole byla zřízena mateřská škola, zůstala tady zvláštní škola, pracovala družina. Zvětšil se byt pro školníka a nově přibyla kuchyně pro děti z MŠ a jeslí. Z některých tříd se staly šatny pro žáky.

V roce 1950 se na staré škole vyměňovala všechna okna, která jsou na budově dodnes. Tím skončily větší přestavby a mnoho let zůstalo jen při nutných opravách a malých úpravách.

Trvalo 10 let, než jsem se do těchto starých a důvěrně známých prostor vrátila jako učitelský elév. A měla jsem to štěstí, že jsem mohla přijít do kolektivu těch, kteří mi v dětství byli vzorem. Nezklamali mne ani jako kolegové, kteří mi rádi a nezištně pomáhali a radili.

Za roky působení v učitelském sboru jsem nasbírala hodně různých zážitků – dobrých i těch méně příjemných. Takový je už život. Přiznávám ale, že nejkrásnější chvíle, bohaté na prožitky, jsem zažila při práci s dětmi. Ve třídě jsem byla šťastná, i když ne vždy byla snaha korunována úspěchem.

Tehdejší moji žáčci jsou dnes již sami rodiči, ba i prarodiči. Čas je neúprosný!

Těší mne, že stará škola má ty nejlepší nástupce všech těch vynikajících kantorů, kteří tam kdy učili. A že i dnes, kdy je tato práce snad ještě náročnější, zůstávají této profesi věrni.

Přeji tedy naší 120 leté oslavenkyni, nejen aby dále vzkvétala a aby se brzy dočkala nových oken a zateplení, ale hlavně zvídavé žáky, jako jsme byli tenkrát my. A hlavně vzdělané, moudré, trpělivé a zapálené učitele, na které si jejich žáci i po letech v dobrém vzpomenou.

 

 

Den keramiky na staré škole

4. října  2012 se již tradičně děti ze staré školy pustily do výroby keramických výrobků pod dohledem zkušeného keramika pana Švehlíka. Tentokrát nepřipravovaly v tajnosti dárek maminkám, ale adventní věnec pro předvánoční výzdobu. A že se jim to dařilo…                                                                                  J. Macková

 

  foto zde

Letové ukázky dravců

Dne 24. září se na naší škole konala pro žáky 1. a 2. stupně akce „Letové ukázky dravců“, kterou organizovala společnost Seiferos. Žáci se dozvěděli spoustu zajímavostí o nejznámějších dravcích a sovách žijících v naší přírodě. Nechyběly ani ukázky letu a lovu některých dravých ptáků.

  foto zde

První školní den

 

Aktovka, pouzdro, přezůvky, svačina… Jak to všecko unesu?  Zvonění, přestávka, šatna, hodina… Zapamatuju si to? Že by tu měl někdo obavy? 3. září se totiž dvůr školy na Masarykově náměstí zaplnil do posledního místa. Maminky, tatínci, babičky, dědečci, ti všichni přišli doprovodit 78 prvňáčků na jejich první cestě do školy. Na úvod slavnostního zahájení zazpívaly a zahrály děti Vizovjánku a školy a pak už děti postupně povzbudili jak představitelé města – starosta Ing. Roman Persun a místostarostka Mgr. Zuzana Štalmachová, tak ředitelka školy Mgr. Radmila Koncerová.

Nakonec to vypadalo, že nikdo doopravdy strach nemá, protože se děti rozešly do tříd docela zvesela. Tak ať se vám, prvňáčci, ve škole líbí.                                                                                        J. Macková

 

  foto zde