29. 1. 2020

Armáda a historie na vizovické základce

---

Imitace střelby ze samopalu vz.58, zdravotní příprava, technické zabezpečení a výstroj AČR, chemická obrana a mnoho dalšího. Žáci se s podobnou tématikou nesetkali poprvé, ale poprvé v životě viděli a slyšeli hrdinu válečných události. Téměř 90ti letý plk. Hronek více než poutavě vyprávěl o průběhu 2. světové války a zejména o odboji na teritoriu Zlínského kraje.

Od rozhodnutí prezidenta Edvarda Beneše 1938 k činnosti exilové vlády v Londýně až k událostem na Ploštině na Vařákových pasekách či v Prlově.

Plk. Hronek, jak říká, neměl jiné vlastnosti od svých vrstevníků. Všichni kluci tehdy znali lesy od Vizovic až po Klobouky nazpaměť. Všichni lezli po stromech a vraceli se za tmy hladoví domů. Jen jemu otec vnutil více topografických dovedností a znalostí přežití v přírodě. Proto ve 13ti letech odcházel a bral na sebe úkoly těžko představitelné v dnešní pohodlné době.

„Společnost je taková, jak dobří jsou lidé v ní. A lidé jsou takoví, jakého dosáhli vzdělání. Vzdělaný národ je totiž těžší podrobit. A ještě tohle Vám povím, já nejsem opravdový hrdina ani Ti, kteří bojovali a dostávali vyznamenání, ale byli to obyčejní lidé, kteří podporovali odbojové hnutí na Valašsku, či jinde na území Československa. Oni riskovali nejvíc, všechno“.

Byla to těžká doba pro celou Evropu. A každá těžká doba nebo i krátká krize odkryje charaktery lidí. To platilo a platí vždy. Největší dispozice a odolnost si člověk buduje právě v dětství. Podle toho pak žije a později se dokáže podívat do zrcadla.